Proč ve filmu nevidíme víc skutečných technik historického šermu

Historický šerm může ve filmu fungovat velmi dobře. Nic mu v tom samo o sobě nebrání. Problém neleží ve filmu jako takovém, ale v tom, že věrohodné použití historických technik je náročné na čas, peníze a dovednosti. Pokud má na plátně opravdu fungovat středověký šerm, nestačí umět několik obecných seků a krytů. Je potřeba rozumět technice jako skutečné bojové akci a zároveň ji umět upravit tak, aby dobře fungovala v obraze, byla bezpečná a dala se opakovat.

Rychlá odpověď: proč ve filmu nevidíme víc skutečných technik historického šermu?

Protože jejich poctivé použití je náročné, drahé a vyžaduje vysokou úroveň přípravy.

Nic nebrání tomu, aby se ve filmové šermířské scéně objevily techniky jako Zwerchhau, Krumphau, Abnehmen, Absetzen, Zucken nebo Winden. Tyto techniky nejsou pro film „příliš historické“ ani „příliš reálné“. Naopak mohou souboji dodat větší rozmanitost, jasnější řád a větší věrohodnost.

Důvod, proč je na plátně nevidíme častěji, neleží v médiu samotném, ale v náročnosti jejich poctivého provedení. Jejich přesvědčivé použití vyžaduje víc než běžnou filmovou šermovačku. Herec nebo účinkující musí techniku opravdu ovládat jako bojovou akci a potom ji ještě umět upravit pro scénu nebo pro kameru tak, aby byla čitelná, bezpečná a opakovatelná.

Proč lidé chtějí vidět historický šerm i ve filmu?

Protože poznají rozdíl mezi obecnou filmovou šermovačkou a šermem, který vychází ze skutečné technické logiky.

Když diváci volají po přesnějším historickém šermu ve filmu, většinou tím nemyslí, že chtějí odbornou ukázku pro zasvěcené. Spíš chtějí vidět souboj, který nepůsobí jako náhodná směs seků, krytů a efektních pohybů, ale jako něco, co má řád, návaznost a smysl.

Právě v tom je síla historického šermu a HEMA. Dávají šermu jasnější logiku, konkrétní techniky a srozumitelnější způsob řešení situací. Učí, že technika není jen hezký pohyb pro diváka, ale odpověď na tempo, vzdálenost a situaci.

Běžný divák možná nepozná názvy jednotlivých technik. Ale často pozná, že ten souboj působí jinak. Že není zaměnitelný. Že je v něm víc technik, víc logiky a víc skutečného šermu.

Pokud tě zajímá samotná logika historického šermu a to, jak se HEMA skutečně trénuje, navazuje na to článek Co je HEMA a jak vypadá trénink historického šermu.

Brání něco tomu, aby se ve filmu objevily techniky jako Zornhau, Zwerchhau nebo Winden?

Ne. Samo o sobě tomu nebrání vůbec nic.

To je potřeba říct úplně jasně. Neexistuje žádný důvod, proč by se historické techniky nemohly ve filmu používat. Naopak mohou akci výrazně pomoci. Mohou jí dát jasnější směr, přesnější práci se vzdáleností i větší podobnost se skutečným středověkým šermem.

Potíž je v tom, že nestačí techniku jen znát podle jména nebo přibližně napodobit její tvar. Nestačí říct, že se ve scéně objeví třeba Zwerchhau, pokud herec ani jeho partner nerozumějí, co ten pohyb dělá, odkud vychází, jaké má načasování a co z něj má logicky následovat.

Jestli má taková technika ve filmu opravdu fungovat, musí být nejdřív zvládnutá jako skutečná šermířská akce. A teprve potom se dá upravit pro scénu nebo pro kameru.

Právě tady se historický a scénický a filmový boj nevylučují, ale doplňují. HEMA dává souboji pevný technický základ, logiku práce se zbraní a skutečný šermířský obsah. Stage and Screen Combat k tomu přidává práci s partnerem, bezpečnost, rytmus, reakce a schopnost upravit techniku tak, aby dobře fungovala na scéně i před kamerou.

Podrobnější vysvětlení toho, co je Stage and Screen Combat a čím se liší od HEMA, scénického šermu a kaskadérství, najdeš v článku Co je Stage and Screen Combat.

Proč tedy ve filmu většinou vidíme jen základní seky a kryty?

Protože film je nákladné dílo a produkce neustále řeší, co je pro výsledek opravdu nezbytné a co už je náklad navíc.

To není stížnost ani výmluva. To je prostě realita.

Film nevzniká v ideálním světě, kde je nekonečno času na trénink a dokonalé budování historické přesnosti. Vzniká v konkrétním rozpočtu, v konkrétním natáčecím plánu a pod tlakem na výsledek. Produkce proto pořád zvažuje, co je pro scénu opravdu nutné a co už je dražší zlepšení, které většina publika výrazně nepozná.

Jakmile herec zvládne úroveň, která pro běžného diváka působí dostatečně přesvědčivě a zároveň unese příběh, často se dál nejde. Ne proto, že by vyšší úroveň nešla dosáhnout, ale proto, že další krok stojí víc času a víc peněz a produkce ho už nepovažuje za nezbytný.

To je jeden z hlavních důvodů, proč ve filmu tak často skončíme u obecné filmové šermovačky místo u skutečně propracovaného historického boje.

Proč je tak těžké dostat skutečný historický šerm do filmu?

Protože nestačí jedna dovednost. Jsou potřeba nejméně dvě.

První je skutečná znalost historického šermu. Ne jen povrchní přehled několika tvarů, ale opravdové porozumění technikám, jejich návaznostem, práci se vzdáleností a celkové logice boje.

Druhá je schopnost tuto znalost převést do podoby, která funguje na scéně nebo před kamerou. Tedy neudělat z techniky mrtvou ukázku, ale živou akci, která bude bezpečná, srozumitelná a bude sloužit celé scéně.

To je velmi náročná kombinace. Mnoho lidí umí vytvořit scénickou iluzi, ale chybí jim hlubší historická technika. Jiní naopak historický šerm opravdu umějí, ale neumějí ho ještě převést do podoby, která funguje v natáčení, ve spolupráci s partnerem a v obraze.

A právě proto je tak těžké najít lidi, kteří dokážou věrohodně ztvárnit středověký šerm i ve filmu. Nestačí umět něco odmávat. Je potřeba se šermu seriózně věnovat. A k tomu přidat ještě další vrstvu dovedností.

Proč je to těžké i pro choreografy a akční tvůrce?

Protože vybudovat takovou úroveň znalosti stojí roky práce.

Člověk, který chce historickému šermu opravdu rozumět, musí investovat velké množství času. Nestačí nasbírat inspiraci z videí nebo si osvojit několik efektních pohybů. Musí projít skutečným tréninkem a chápat techniky jako celek.

Jenže právě tady naráží praxe. Když někdo současně buduje kariéru u filmu, velmi často už nemá dost času jít do historického šermu tak hluboko, jak by bylo potřeba pro opravdu silný výsledek. A když by ten čas byl, často na něj nejsou peníze. Tak se ten problém opakuje pořád dokola.

Výsledek je pak často takový, že i schopní lidé pracují s omezenou zásobou pohybů, která většině projektů stačí, ale na skutečně propracovaný historický šerm už nestačí.

Proč bývá největší překážkou herec?

Protože právě na něm se nejčastěji láme poměr mezi ambicí a realitou výroby.

Herec se může naučit základy šermu poměrně rychle. To je možné. Může se naučit postoj, základní vedení zbraně, několik seků, krytů, reakcí a jednoduchou akční vazbu.

Jenže pokročilejší techniky už stojí mnohem víc času. A čas herce stojí peníze. Navíc nejde jen o samotný výcvik. Herec musí současně zvládat text, emoci, kameru, partnera, rytmus celé scény a další nároky natáčení.

Z pohledu produkce proto často nastane chvíle, kdy další technická přesnost přestává být rozumná. Ne proto, že by byla bezcenná, ale proto, že film většinou nepotřebuje nejlepší možný šerm. Potřebuje šerm, který funguje pro příběh, emoci a postavu.

A právě tady se historická ambice často zastaví.

Co kamera mění a jak se historická technika upravuje pro obraz?

Kamera nemění, jestli lze techniku použít. Mění, jak musí být provedena, aby byla v záběru čitelná.

To je důležitý rozdíl.

Historická technika nemusí být kvůli filmu zahozená a nahrazená něčím úplně jiným. Často ale musí být upravená tak, aby se dobře četla v obraze. Může se změnit délka akce, načasování, vzdálenost, důraz, reakce partnera nebo natočení vůči kameře.

Vezměme třeba Zwerchhau. Pokud ho člověk umí jen jako hezký tvar, bude působit prázdně. Pokud ho umí jako skutečnou techniku, má z čeho vycházet. Aby ale fungoval i ve filmu, musí ho ještě umět upravit pro konkrétní scénu: provést ho dostatečně živě, ale bezpečně, zastavit ho před cílem, správně rozložit reakci partnera a zasadit ho do rytmu celé akce tak, aby nepůsobil jako cizí ozdoba.

Právě tady přichází na řadu scénický a filmový boj. Ne jako popření historického šermu, ale jako jeho doplnění a úprava pro scénu nebo pro kameru.

V praxi to může znamenat například:

• upravit délku pohybu, aby byl lépe čitelný,
• změnit načasování vůči partnerovi,
• posunout vzdálenost tak, aby vznikla silná iluze ohrožení bez skutečného zásahu,
• přidat jasnější reakci, kterou divák v obraze dobře přečte,
• zvolit takový úhel, v němž se technika ukáže co nejlépe,
• a celé to zvládnout bezpečně a opakovatelně.

Technika tedy nezmizí. Jen přestane být pouze bojovou odpovědí a stane se součástí promyšleně vystavěné akce.

A právě to je rozdíl mezi pouhým napodobením historické techniky a jejím skutečně dobrým použitím ve filmu.

Jak se doplňují HEMA a Stage and Screen Combat?

Historický šerm, středověká bojová umění a boj pro scénu a kameru se nevylučují. Naopak se mohou velmi dobře doplňovat.

HEMA dává souboji technický základ, logiku práce se zbraní, vztah ke vzdálenosti a skutečný šermířský obsah. Stage and Screen Combat k tomu přidává práci s partnerem, bezpečnost, reakce, rytmus, srozumitelnost pro diváka a schopnost opakovat tutéž akci znovu před kamerou.

Problém tedy neleží mezi HEMA a Stage and Screen Combat. Problém je v tom, že jen málo lidí ovládá obě vrstvy opravdu dobře. A právě proto je tak vzácné, když se ve filmu objeví historický šerm, který působí přesvědčivě nejen navenek, ale i technicky uvnitř.

Proč někdy i technicky jednodušší akce „stačí“?

Protože hlavním měřítkem filmu není čistá technická pravda, ale účinek celé scény.

Divák sleduje film především kvůli příběhu, postavám, emocím a konfliktu. Kvalita šermu může výsledek výrazně zvednout, ale nebývá jediným nositelem zážitku. Z hlediska produkce tedy často stačí, když akce funguje dost dobře pro většinu publika.

Právě proto se vyšší úroveň historické přesnosti často dostane do polohy nákladu navíc. Ne nutné podmínky výsledku, ale náročnějšího zlepšení, které už film nechce nebo nemůže zaplatit.

To neznamená, že by na kvalitě nezáleželo. Jen to znamená, že film pracuje pragmaticky.

Proč ve filmu někdy nevidíme technicky náročnější šerm, i když ve scéně šermují zkušení lidé?

Protože film neukazuje jen boj. Ukazuje i postavení jednotlivých postav.

Jestli má hlavní hrdina představovat nejlepšího šermíře příběhu, nemůže ve výsledném obraze působit slaběji nebo méně jistě než vedlejší protivníci nebo další lidé ve scéně. A to i v případě, že někteří z účinkujících mají ve skutečnosti vyšší šermířskou úroveň.

To je důležitá filmová realita. Film nepřenáší na plátno čistou šermířskou pravdu. Přenáší vztahy mezi postavami. Kamera, střih i rytmus akce proto často slouží tomu, aby divák četl nejvyšší jistotu a převahu tam, kde ji má mít hlavní postava.

Proto se někdy technická složitost vědomě drží na uzdě. Ne proto, že by nešla provést, ale proto, že by mohla narušit postavení hlavního hrdiny v očích diváka.

Kdy historický šerm ve filmu opravdu funguje?

Když se spojí tři věci.

• Za prvé skutečná znalost historické techniky.
• Za druhé schopnost převést ji do podoby, která funguje pro scénu nebo pro kameru.
• Za třetí produkční podmínky, které takovou práci unesou.

Když se tyto tři věci potkají, může historický šerm ve filmu působit výborně. Ne jako muzeální ukázka, ne jako náhodná akční vložka, ale jako přesvědčivá a živá součást filmu.

Právě tehdy začínají techniky HEMA na plátně opravdu fungovat.

Jak k tomu přistupujeme v Digladioru?

V Digladioru nepovažujeme historický šerm, středověká bojová umění a boj pro scénu a kameru za dva neslučitelné obory. HEMA dává akci technický základ a skutečnou bojovou logiku. Stage and Screen Combat k tomu přidává práci s partnerem, bezpečnost, načasování, rytmus a úpravu techniky pro obraz.

Jinými slovy: nestačí jen umět šermovat a nestačí ani jen postavit akční scénu. Pokud má historický šerm opravdu fungovat na jevišti nebo před kamerou, je potřeba zvládnout obě vrstvy zároveň.

Pokud tě zajímá, jak se do této oblasti vstupuje v praxi, pokračuj na článek Jak začít se Stage and Screen Combat nebo na stránku Stage and Screen Combat Praha.

Závěr

Historický šerm ve filmu není nemožný a není ani sám o sobě nefilmový. Nic nebrání tomu, aby se ve filmovém boji objevily skutečné techniky HEMA a aby fungovaly dobře.

Důvod, proč je na plátně nevidíme častěji, je prostší: jejich poctivé použití je drahé, časově náročné a vyžaduje vysokou úroveň přípravy. Nestačí techniku znát podle názvu. Je potřeba ji opravdu umět a potom ji ještě upravit tak, aby fungovala v záběru, byla bezpečná a dala se opakovat.

Největší překážka tedy neleží mezi historickým šermem a filmem. Leží mezi ambicí a výrobní realitou. A právě proto má největší cenu práce lidí, kteří dokážou spojit skutečný technický základ s poctivou scénickou a filmovou nadstavbou.

Chceš si tenhle přístup vyzkoušet v praxi?
Podívej se na Stage and Screen Combat Praha.

Nejdřív si chceš udělat jasnější představu? Přečti si Jak začít se Stage and Screen Combat.